Marie Vojtěcha Hasmandová

Webové stránky ctihodné Matky Vojtěchy

*25. 3. 1914 - +21. 1. 1988

Vojtěcha Hasmandová, vlastním jménem Antonie, se narodila 25. března 1914 v Huštěnovicích u Uherského Hradiště jako předposlední ze šesti sourozenců. V šesti letech jí zemřela maminka. K prvnímu příjímání šla 12. května 1923 v Huštěnovicích a 31. května 1926 přijala svátost biřmování a biřmovací jméno Ludmila. Ve 13 letech odešla jako čekatelka Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského do Frýdlantu nad Ostravicí. V Praze maturovala roce 1933 na učitelském ústavu a 14. srpna toho roku vstoupila do kongregace s řádovým jménem Marie Vojtěcha. Doživotní řeholní sliby složila 19. března 1940.

V letech 1941 až 1942 pracovala jako učitelka v Třeboni a ve Frýdlantu, v letech 1942 až 1945 byla ošetřovatelkou v nemocnici ve Slaném a další 4 roky ředitelkou školy v Brně-Líšni.

V roce 1950 byla jmenována představenou ústavu Neumanneum v Prachaticích. Protože zde ukryla kněze, skrývajícího se po rozpuštění klášterů v dubnu 1950 před Státní bezpečností, byla matka Vojtěcha roku 1952 zatčena a ve vykonstruovaném procesu dne 19. září 1953 odsouzena krajským soudem v Českých Budějovicích k 8 letům vězení za údajnou špionáž a velezradu. I v těchto podmínkách byla naplněna láskou ke všem bližním a pevnou důvěru v Boží milosrdenství dosvědčovala statečnou vírou a odpouštěním pronásledovatelům. V průběhu věznění onemocněla tuberkulózou a její zdraví se celkově velmi zhoršilo. Spolu s ostatními sestrami byla z pardubické věznice propuštěna dne 10. května 1960 na všeobecnou amnestii.

Po amnestii ji generální představená Bohumila Langrová poslala do komunity ve Vidnavě na severní Moravě, aby nebyla na očích tajné policii. Tam strávila deset let službou v Charitním domě a poslední rok jako místní představená. Z tohoto titulu se účastnila jako delegátka na generální kapitule boromejek a 8. července 1970 byla poprvé zvolena generální představenou kongregace.

Následujících téměř 18 let vedla své řeholní společenství ke skutečné obnově řeholního života v souladu se směrnicemi II. vatikánského koncilu. Projevovala neobyčejnou věrnost v řeholních zásadách a radostnou zbožnost, odvážně pracovala pro nová, Bohu zasvěcená povolání, kterých vypěstovala na 50. Materiálně i duchovně pomáhala kněžím, bohoslovcům a bývalým spoluvězeňkyním.

V říjnu 1987 matka Vojtěcha vážně onemocněla a o měsíc později byla nemoc diagnostikována jako zhoubný nádor na plicích. Poslední tři měsíce života přinášela svůj těžký zdravotní stav Bohu jako láskyplnou oběť. Zemřela 21. ledna 1988 ve Znojmě-Hradišti, pohřbena byla tamtéž 28. ledna.

Diecézní proces blahořečení Matky Vojtěchy byl zahájen dne 29. listopadu 1996. Členové tribunálu vyslechli 44 svědků a po ukončení diecézní fáze 26. října 2004 předali materiál, čítající 930 stran, Kongregaci pro blahořečení a svatořečení ve Vatikánu. Nyní probíhá vypracování pozice o hrdinských ctnostech matky Vojtěchy, zároveň je potřebný zázrak vykonaný na její přímluvu.